Jak jsem uchladil MacBook Air, který se vařil pod agenty

Když na Airu běží desítky agentů, Playwright a Docker, po patnácti minutách se z něj stane plotýnka a výkon spadne na polovinu. Nechal jsem Claude navrhnout chladič na míru, od výpočtu přes 3D model až po zapojení. Tady je celý postup i s nákupním seznamem.

---

Mám MacBook Air M4 s 32 GB. Skvělý stroj, dokud nezačnu makat naplno. Tři okna Chrome, čtyři session Claude Code, každá s několika agenty přes Playwright, k tomu Docker a 4K monitor. Prvních deset minut v pohodě. Pak se spodek šasi rozpálí tak, že na něm neudržím ruku, a po patnácti minutách už napíšu písmeno a čekám vteřinu, než se propíše.

Že to je throttling, mi bylo jasné. Zajímavější bylo, co s tím.

Proč se to děje

Air nemá ventilátor. Chladičem je samotné hliníkové dno, teplo z čipu jde do spodního krytu a ten ho vyzáří do okolí. Proto ho neudržíš v ruce, dělá přesně to, k čemu je navržený.

Problém je rozpočet. Air má krátkodobě k dispozici zhruba 20 W, ale trvale jen 8 W. Tvoje zátěž ten strop sama o sobě vytěží a compositing 4K monitoru ho přetlačí přes hranu. Pak nastoupí governor, sníží příkon a s ním výkon. Notebookcheck naměřil, že stejný čip M4 v MacBooku Pro, tedy s ventilátorem, dává v Cinebenchi o 21 % víc. A po půl hodině zátěže se ten rozdíl roztáhne na 39 %, protože Air mezitím spadne o dalších 13 %.

Jinými slovy: ten samý křemík umí o třetinu víc, když se mu odvede teplo. Nekupuješ výkon, kupuješ chlazení.

Proč ne klasická chladicí podložka

Dva důvody. Zaprvé nesnáším, když je přední hrana notebooku zvednutá, špatně se mi pak píše. Zadruhé, a to je podstatnější, běžné podložky jsou navržené tak, aby foukaly vzduch do spodních mřížek herních notebooků. Air žádné mřížky nemá. Pět malých větráčků, které rozhání vzduch do prostoru, mu je k ničemu.

Funguje jen jedno: hnát vzduch podél toho hliníkového dna, rychle a po celé ploše.

Co z toho vzešlo

Nechal jsem Claude spočítat, jestli to vůbec dává smysl, a navrhnout tvar. Výsledek je tištěný tunel, do kterého foukají dva devadesátimilimetrové ventilátory. Za nimi je uklidňovací komora, pak kontrakce, která stlačí proud z 92 mm na 12,5 mm, a na konci lišta, na které leží zadní hrana notebooku. Přední hrana zůstává na stole, podlahou kanálu je deska stolu.

Zadní hrana MacBooku leží na výstupní liště tunelu, přední zůstává na stole. Tunel se schová pod stojan monitoru.

Zajímavější než tvar byl ale průběh. Claude si během návrhu dvakrát opravil vlastní čísla, což mi na tom přijde nejcennější.

Nejdřív tvrdil, že výška kanálu je klíčová a že 30 mm místo 12 stojí 60 % účinku. Když to pak přepočítal na skutečný pracovní bod ventilátorů, tedy průsečík jejich charakteristiky s odporem soustavy místo odhadu průtoku, vyšlo to úplně jinak: mezi 10 a 22 mm je výsledek prakticky plochý. Vyšší kanál klade menší odpor, propustí víc vzduchu a to nižší rychlost skoro přesně vykompenzuje. Rozdíl mezi 12 a 30 mm je asi 13 %, ne 60.

Druhá oprava se týkala otáček. Statický tlak ventilátoru klesá s druhou mocninou otáček, takže pod tisíc otáček už soustavu neprotlačí. Slibované tiché nízké otáčky padly, realita je 1500 až 2400.

A moje vlastní intuice, že by pomohlo naklonit výstup nahoru a mířit proudem na dno, taky neprošla. Mechanismus je reálný, rampa ale zužuje výstup a v tlakově omezené soustavě to stojí víc, než to vynese. Při 8° to vyšlo na minus 8 %.

Čísla

Pozor, tohle jsou spočítané hodnoty, ne naměřené. Přestup tepla počítaný podle Gnielinského korelace s korekcí na vstupní oblast, dno 45 °C proti vzduchu 25 °C. Reálně vím jen to, že po půl hodině plné zátěže je šasi studené natolik, že je to až nepříjemné. Což je proti stavu před tím obrovský rozdíl.

Co koupit

Všechno je na Alze kromě drobností, které seženeš v jakémkoliv hobby marketu.

Zapojení

Nic se nepájí a nic neřeže. Celý řetěz do sebe zapadne, protože se drží jednoho pravidla: co ventilátor napájí, má kolíky a tváří se jako konektor na základní desce. Co proud bere, má dutinky.

USB nabíječka (5 V)
  → AKASA kabel (5 V na 12 V, výstup kolíky)
    → Noctua NA-FC1 (vstup dutinky, kolečko na otáčky)
      → Y rozbočka z balení
        → oba ventilátory P9

Z AKASY teče jen 12 V a zem. PWM signál si NA-FC1 vyrábí sám z kolečka, proto to stačí.

Napájej ze samostatné nabíječky, ne z USB portu Macu. Port USB 2.0 dává jen 0,5 A a hlavně nemá smysl, aby si notebook napájel vlastní chladič a sám se tím ohříval.

Schéma zapojení, jak ho Claude připravil během návrhu. Ceny ve schématu jsou z doby návrhu, aktuální jsou v tabulce výš.

Tisk

Jeden díl, žádné podpěry, žádné lepení.

• PETG, nikdy PLA. PLA měkne kolem 60 °C, dno Airu má v zátěži 45 až 50. Díl by se ti časem prohnul a kanál by ztratil výšku, tedy přesně tu veličinu, na které všechno stojí.
• Postav na čelo pro ventilátory. Půdorys 215 × 97 mm, výška 191 mm. Kontrakce je dlouhá 130 mm právě proto, aby nejstrmější převis střechy vyšel na 43,8°, tedy pod limitem.
• 0,2mm vrstvy, 3 perimetry, 15 až 20 % gyroid, brim 8 mm. Díl je vysoký a štíhlý.
• Zhruba 230 g materiálu, 12 až 15 hodin tisku.
• Vejde se na MK3S, MK4S, CORE One, Bambu P1S i X1C a Ender 3. Na MINI ne.

Montáž

1. Šipka na boku ventilátoru musí mířit do tunelu. Tohle je jediná chyba, která celou věc otočí naruby. Otočený ventilátor odsává a nedělá vůbec nic. Zkontroluj to dřív, než zacvakneš silentbloky, zpátky se vytahují blbě.
2. Uchyť gumovými silentbloky, ne šroubky. Díry mají 4,6 mm a zevnitř jsou zahloubené na 2 mm, aby gumička dosedla jako na plech skříně.
3. Do drážky na výstupní liště nalep filc nebo tenké těsnění. Leží na tom zadní hrana notebooku a zároveň to utěsní kanál, takže vzduch neuniká dozadu.
4. Regulátor přilep oboustrankou na plošinku na střeše komory. Šroubky jsou horší, kolečkem budeš točit a chceš, aby se to nehýbalo.
5. Zadní hranu MacBooku polož na lištu, přední nech na stole.

Než začneš montovat, sestav celý elektrický řetěz na stole a zatoč kolečkem. Když slyšíš, jak se mění otáčky, máš jistotu, že to sedí.

Jak to dopadlo

Po půl hodině plné zátěže je šasi studené. Lagování při psaní je pryč. Otáčky mám staženo tak, aby je u stolu nebylo slyšet, a víc zatím nepotřebuju.

Buď ale realistický v očekávání. Tohle není ventilátor uvnitř. MacBook Pro odvádí teplo přímo z heatpipe, ne přes hliník na druhé straně desky. Čekej posun okamžiku, kdy stroj začne škrtit, a zmizení té nejhorší fáze, ne výkon Pra.

Sestava zezadu: dva ventilátory Arctic P9 na gumových silentblocích, na střeše komory plošinka pro regulátor.

Model ke stažení

Model je parametrický, takže si v něm můžeš přenastavit výšku kanálu, šířku trysky i rozměry notebooku a přerenderovat si vlastní verzi.

Render vlastní verze je pak jeden příkaz:

openscad -o tunel.stl -D 'part="print"' tunel_v1.scad

Klíčové parametry jsou ch_h (výška kanálu pod notebookem), noz_w (šířka výstupu trysky) a contract_len. U délky kontrakce pozor, pod 125 mm začne převis střechy přesahovat 45° a budeš potřebovat podpěry.

Co si z toho odnášíme

Celé to navrhl Claude. Výpočet proudění, tvar kontrakce, parametrický model v OpenSCADu, orientace pro tisk, volba komponent i zapojení. Já dodal zadání, fotky součástek z obchodu a ruce. Za tisk díky Branislavu Blaskovicovi.

Na tom projektu mě ale nejvíc baví ta část, kde si Claude dvakrát opravil vlastní čísla. Ne proto, že by se spletl, ale proto, že když jsem tlačil na přesnost, došel k tomu sám a řekl to nahlas. To je přesně ten rozdíl mezi nástrojem, který ti dá odpověď, a nástrojem, se kterým můžeš něco navrhnout.

A proto zkoušíme AI i na věcech, které s webama nemají nic společného. Chceš vědět, kde jsou limity? Musíš na ně narazit. Jinak budeš v reálné práci pořád hádat.

---

Postaveno v září 2026 pro MacBook Air 13″ M4. Model je parametrický, takže se dá přenastavit na 15″ i na jinou výšku kanálu. Výpočty: pracovní bod jako průsečík linearizované charakteristiky dvou paralelních ventilátorů s kvadratickou odporovou křivkou soustavy; přestup tepla Hausen pro laminární vstupní oblast a Gnielinski s korekcí na vstupní délku pro turbulentní.