Vibe coding je programování, při kterém člověk popisuje AI běžnou řečí, co chce, a kód nechává napsat model. Kód přitom často sám nečte, jen zkouší, jestli výsledek funguje, a žádá další úpravy.
Odkud pojem pochází
Výraz v únoru 2025 použil Andrej Karpathy, jeden ze zakladatelů OpenAI, pro styl práce, kdy se člověk „oddá vibe“ a na existenci kódu skoro zapomene. Rychle se ujal, protože popisuje, co dnes dělá spousta lidí: aplikaci si „naklikají“ rozhovorem s AI ve vývojovém nástroji nebo ve webové službě, která z popisu postaví celou aplikaci.
Kde to funguje
- prototypy a ověření nápadu, než do něj investujete,
- interní nástroje pro pár lidí,
- jednorázové skripty, převody souborů, kalkulačky,
- jednoduchá landing page na test zájmu.
Kde je to riziko
Jakmile aplikace pracuje s platbami, osobními údaji nebo se napojuje na e-shop, rozhoduje to, co vibe coding přeskakuje: bezpečnost (přístupové klíče v kódu, nechráněné rozhraní), údržba (kódu nikdo nerozumí) a chování při chybách nebo větší zátěži.
Rozdíl mezi vibe codingem a vývojem s AI není v nástroji, ale v odpovědnosti. Vývojář AI používá, ale kód čte, testuje a ručí za něj. My s AI programujeme denně a postavili jsme s ní i vlastní firemní systém Webotvůrčí Paluba (WeboApp). Nasazení a nevratné kroky ale vždy schvaluje člověk.
Příklad z praxe e-shopu
Majitel e-shopu si za odpoledne s AI postaví kalkulačku spotřeby barvy podle plochy stěny. Jako prototyp skvělé. Než ji ale nasadí na Shoptet a začne přes ni sbírat kontakty zákazníků, měl by ji projít někdo, kdo kódu rozumí: kam se data ukládají, jestli formulář neprojde spam a co se stane, když někdo zadá nesmysl.